Co je kočka? A co není.

Čich, sluch a kontrola území váží enormně. Nová krabice, návštěva nebo přemístění kočkolitu mohou být důležité události. Mňoukání je jen částí jazyka; ocas, uši, zornice, postoj a zvolená vzdálenost často řeknou víc.

Náhlá změna chování může znamenat bolest nebo nemoc. Tresty, křik a stříkání vodou zvyšují strach a oslabují důvěru. Než nějaké chování nazvete „problémem“, zeptejte se: má kočka bolesti, dostatek zdrojů, bezpečné místo, hru a možnost se stáhnout?

Představa „plemene“ u koček je překvapivě mladá — necelých 150 let, okamžik na škále druhu, který žije po boku lidí tisíce let. Geneticky zůstávají kočka s plemenem a kočka bez rodokmenu z velké části stejnou populací: několik genů rozhoduje o délce srsti, barvě nebo tvaru uší, ale nekreslí povahu. Výzkum kočičí genetiky neustále ukazuje totéž — rozdíl v temperamentu mezi dvěma jedinci stejného plemene může být stejně velký jako rozdíl mezi různými plemeny. Štítek na plakátu říká o tom, kdo je kočka před tebou, méně než prvních deset minut strávených s ní.

Kočka s kresbou, bez zvučného jména, vyrostlá na ulici nebo v útulku, je stejně kočkou, stejně schopná hry, zvědavosti a pouta jako kterýkoli oceněný exemplář z výstavy. Pokud vybíráš podle vzhledu, vybíráš méně, než si myslíš; pokud vybíráš podle toho, kdo ten jedinec je, vybíráš přesně to, na čem záleží.